Přišla k nám jako žluté temperamentní nic na špejličkách a měřila si svìt z výšky asi deseti centimetrů. Zabydlela se okamžitě. Vymezila si svůj prostor, tj. vše co vlastním+okolí, přivlastnila si nás všechny, zkrátka udělala zde pořádek, nastolila chrtí pravidla. S naprostou samozřejmostí přijala náklonnost našeho opravdového normálního psa -dobrmanky Diny , což demonstrovala především tím, že jí, chuděře trpělivé, kradla žrádlo přímo z tlamy.
      Arnika je dokonale sebevědomé zvíře, plné radosti ze života, kterou transformuje do projevù kulového blesku. Arnièí vítání je nenapodobitelné a její touha olíznout mi nos nepotlačitelná. Fuj. Ještě jednu touhu má, ta naše Arnika JÍDLO! Cokoliv v jakémkoliv množství. Když na vás upírá uhrančivé oči a sugeruje: „ať jí to spadne, ať jí to spadne“. Je schopná pohltit i kousky SYROVÉ CIBULE. V létě mi ožírá záhony jahod, na podzim ji běžně vídám okusovat jablko. Naše poradkynì chovu s nelibostí zahlíží:“takové krásné zvíře jste nechali ztloustnout“! Copak za to můžu?
     Jedno období vypadala opravdu jako koule. Rvala jsem si tedy své krásné vlasy a nadávala sousedovic Baldovi, považujíc záležitost za následek milostného vzplanutí. Houby. Arnika dlouhodobě chodila do špajzu na cukr.
    

    Když už jsme u toho sexu. A. je mimořádně emancipovaná fenečka, dokonce si asi do tří let myslela, že je pejsek, čemuž odpovídaly i její milostné projevy. Za jejím prvním ženichem – Sombrerem, jsme jeli až do Brna. Ten, ač zkušený a prověřený milenec, byl velmi překvapen, že žlutá krasavice vyžaduje obrácenou polohu, což je, mezi námi, pro početí potomstva u pejsků dost problematické. Nicméně se z tohoto spojení zrodil modrý Beefeater, který si zkrotil svou rodinu v Pardubicích.
     Proberme také otázku chrtí inteligence. Konkrétně Arnika vyvrací pověry o intelektuální nedostatečnosti chrtů i blondýnek. Její vychytralost ohlednì kradení žrádla i jiných zajímavých předmětů, jako třeba  ponožky, je bezmezná.
     Nedávno se nám život v lidské smečce zašmodrchal a můj mužský protějšek se rozhodl odejít. V normálních rodinách se v podobných případech dělí děti, popřípadě majetek, u nás, jak jinak, psi. Odešel tedy On + dva psi. Jeden z nich – Arnika.
     Hned druhý den ráno škrábe bejválek na dveře, slzy v očích. Ze by chtěl zpátky tak brzy? „Arnika utekla a ztratila se, všude jsem ji hledal“ štká a právem očekává trest smrti. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že ze všech svých psů nejvíce miluji právě ji. (Není to jako z Halinky Pawlowské?) Se zamženýma očima a s pranepatrnou nadějí slaňuji do "garáže" (název jen podle původního záměru architekta), kde mají holky svou rezidenci. BYLA TAM! Vítala mě jako vždycky, jako by se nechumelilo.
      Ta mrcha musela přelézt vysokou zeď svého nového bydliště, najít cestu, načíst ukazatele, nebo? nemohla vědět, kde je, musela určit správný směr a překonat nemalou vzdálenost, přelézt naši zeď a znovu se usídlit u nás. „OK“, řekla jsem, „už tě nedám“.

Beauty Aldiana

       pozn:  Beauty nepatří mojí mamce (ta, co píše ostatní texty), ale jejímu synovi Lukášovi-to znamená mì (je mi 15 let a veškeré grafické úpravy + převod do HTML jsem dělal já, ale to je jen tak na okraj).
      A teď už o Beauty samotné. K Beautince jsme přišli, jak už bylo v jiné rubrice řeèeno, na jedné výstavě, kdy po dlouhém souboji prohrála s mamčiným psem-Arnikou. Paní Janíčková, původní majitelka fenky, nám Beautinku prodala a já ji dostal k Vánocům. Po mém perném výcviku to Beauty na výstavě Arnice natřela a pak pro jistotu (na jiné výstavě) ještě jednou. Teďka má hodnocení CAJC a CAC (nevím přesně co to je, ale zní to hezky). Na poslední výstavě dostala stříbrnou stuhu (vítěz kruhu) a doteď to musí nosit, chudák :-).
     Beauty má černou barvu a je hrozně milá. Jako jediný chrtík umí na požádání "zpívat". To je něco mezi vytím a kňouráním. Časem sem možná přibude zvukový záznam tohoto zpěvu. Jinak mezi hlavní charakteristické rysy Beautinky je chamtivost. Když jí hodíte cokoliv k jídlu, ihned to sežere a pak přemejšlí, copak to vůbec bylo. Ať to hodíme jakkoliv daleko od ní a co nejblíže jinému psovi, vždy to sežere ona. Možná to asi bude tím, že má dostihovou krev (po psovi Bastian Avo Retrak).
     Pokud z jakéhokoliv důvodu (dotazy, seznámení-obzvláště pro hezká děvčata přibližně mého věku:-), návrhy -ke stránkám, samozřejmě :-) etc.) chcete napsat přímo mně, tak to zkuste na adresu lukas@quick.cznebo, chcete-li se o mnì dozvědět něco více, klikněte sem.

Andrejka

      Mezi ostatními chrtíky bojuje o přízeò svou noblesou. Má krásný pohyb i posez, nožku přes nožku, malinko povznesený výraz. S cizími lidmi se v lepším případě nebaví, nìkdy jim nevybíravě nadává. Své lidi hypnotizuje zbožňujícím pohledem "pochovej mě, prosím". Andrejka je dcera Beauty z chovu Aldiana (půlka krve po dostihovém otci Bastianovi) a Titanika, šampiona z chovu Skara. Po něm má tu nejjemnější srst na svìtì.